Neporazitelné Československé námořnictvo

Psal se rok 1918 a českoslovenští legionáři stáli jen několik měsíců od chvíle, kdy se měli stát pány Transsibiřské magistrály – klíčové železniční tepny protínající celé Rusko. Právě v tomto roce svedli svou první a zároveň poslední námořní bitvu v československých i českých dějinách. A jak jinak – skončila vítězstvím, které bolševickým silám v dané oblasti zasadilo citelnou ránu.

Po komunistické revoluci v carském Rusku v roce 1917 se legionáři vydali na strastiplnou pouť napříč zemí směrem k tichomořskému přístavu Vladivostok. V Rusku bojovali za nezávislost Československa proti Německu a Rakousku-Uhersku, jehož součástí byla jejich vlast ještě před první světovou válkou i v jejím průběhu. Po bolševickém převratu se političtí představitelé a generálové legií dohodli s komunistickými vůdci na pokojném průchodu Sibiří a odjezdu ze země po moři. Dohoda se však záhy rozpadla – komunistické provokace vyústily v otevřené boje a legionáři se náhle ocitli uprostřed krvavé občanské války.

A tak přichází srpen 1918. Legionáři tehdy díky svým obávaným obrněným vlakům ovládali většinu Transsibiřské magistrály, a s ní i veškerou dopravu napříč Sibiří. Začátkem měsíce dobyli strategicky klíčové město Irkutsk, které bylo hlavní baštou sovětského odporu v celé oblasti.

Bolševici ustoupili z Irkutsku do horských průsmyků obklopujících jezero Bajkal – nejstarší a nejhlubší jezero na světě. Místní mu odnepaměti říkají Bajkalské moře a také s ním tak nakládají: provozují na něm lodní dopravu a jeho pláže slouží k rekreaci. Právě na těchto plážích se v létě roku 1918 koupali i českoslovenští legionáři – ovšem jejich pobyt u jezera měl i zcela jiné, strategičtější cíle.

Prvním z nich bylo obsazení Nikolajevské muniční továrny u ústí řeky Angary. Právě zde se legionářům podařilo zmocnit tří plavidel – a právě tehdy se zrodil jejich smělý plán. Parníky Sibirjak, Burjat a Feodosija byly vyzbrojeny houfnicemi a kulomety a proměněny v plovoucí dělostřelecké základny. Cílem bylo přeplout jezero, vylodit se u silně opevněného města Babuškin a současně na něj udeřit obrněným vlakem postupujícím po Transsibiřské magistrále.

Plán se vyplnil do puntíku. Dne 16. srpna 1918 provedlo lodní komando překvapivý výsadek, který v řadách bolševické obrany vyvolal naprostý chaos. V přístavu tehdy kotvil těžce vyzbrojený nepřátelský ledoborec Bajkal, který okamžitě zahájil palbu. Co přesně následovalo, dodnes zůstává záhadou – zda šlo o dílo náhody, nebo o mistrovský zásah jednoho z legionářských dělostřelců, nikdo s jistotou neví. Jisté je jediné: k potopení obávaného ledoborce stačil jediný výstřel.

Po zhruba půlhodině intenzivního ostřelování hořely bolševické pozice a městská obrana se rozpadala. Ve chvíli, kdy do Babuškinu vjel obrněný vlak legií, byla bitva v podstatě rozhodnuta.

Avšak jeden závěrečný souboj teprve přicházel. Když lodě legionářů opouštěly přístav, objevil se na obzoru těžce ozbrojený bolševický ledoborec Angara. Jakmile však jeho posádka spatřila výsledek bitvy, raději se střetu vyhnula a stáhla se.

Angara ovšem svému osudu neunikla. O několik dní později ji legionářské lodě dostihly a zahájily palbu. Bolševici zpočátku opětovali střelbu, po sérii přesných zásahů se však vzdali – a ledoborec Angara přešel do československých rukou.

Během několika dní a jediné bitvy tak Československo vybojovalo svůj první – a doposud poslední – námořní střet. Nebyla to bitva epických rozměrů jako ta u Trafalgaru, avšak pro legionáře bojující v nehostinné sibiřské krajině měla stejný strategický význam.

Mnozí legionáři, kteří se plavby po Bajkalu zúčastnili a sloužili na palubách československých „válečných lodí", se později uplatnili v obchodním loďstvu. To nebylo oficiální institucí státu, nýbrž volným sdružením obchodních plavidel patřících velkým soukromým společnostem – například obuvnickému impériu Baťa či Legiobanke, tedy Bance československých legií. Ta vznikla přímo v Irkutsku ovládaném legionáři za účelem správy jejich finančních prostředků. Bylo tak zcela přirozené, že mnozí z mužů, kteří u Bajkalu bojovali, vstoupili nakonec do služeb právě tohoto peněžního ústavu.